Tento článek je malým zamyšlením nad tím, jak ve firmách – i v životě – přistupujeme k chybám. Vznikl jako podnět k přemýšlení. Možná v něm najdete vlastní zkušenosti, možná inspiraci k tomu, jak se na chyby začít dívat jinak.

Místo toho, abychom je brali jako selhání, měli bychom je vnímat jako příležitost ke zlepšení. Bohužel, ve školách i na pracovištích stále převládá přesvědčení, že chybovat je špatné – a to brzdí náš rozvoj. Jak se ale můžeme posunout dál, když se bojíme udělat chybu?

Chyby nám ukazují, co přesně potřebujeme zlepšit. Například když uděláme chybu v testu, měli bychom se soustředit na pochopení problému, ne se stresovat z hodnocení.

Ve školách jsou chyby často trestány špatnými známkami. Místo toho by se pedagogové měli zaměřit na to, aby dětem ukázali, co se z chyb mohou naučit. Například místo známky za matematický test by učitel mohl nabídnout zpětnou vazbu a další příklady k procvičení.

Z vlastní zkušenosti – i ze zkušeností mých dětí – vím, že se situace sice postupně zlepšuje, ale testy často stále neslouží k rozpoznání potenciálu žáků. Testujeme, abychom mohli udělit známku. Po testu většinou nenásleduje analýza chyb nebo doplnění látky, ale rovnou přechod na nové učivo. Výsledek nikoho dál nezajímá. A tím přicházíme o to nejcennější – příležitost k učení.

A právě tento přístup si často přenášíme i do našich firem. Bojíme se udělat chybu, protože máme v sobě hluboce zakořeněné očekávání trestu. Ten však často nepřichází shora – od vedení – ale od nás samotných. Nedovolíme si chybovat a vnitřně se za chyby trestáme. Máme strach, že budeme vypadat neschopně, že se ztrapníme nebo že přijdeme o svou důležitost.

Podobné nastavení panuje v mnoha organizacích. Zaměstnanci se obávají udělat chybu, protože očekávají negativní následky. Místo toho by firmy měly podporovat otevřenou komunikaci a brát chyby jako příležitost k učení. Například po neúspěšném projektu by tým mohl uspořádat retrospektivu, kde společně zanalyzují, co se nepovedlo a jak to příště udělat lépe.

K čemu vlastně slouží sběr chyb v organizacích? A jak často z nich opravdu hledáme poučení?

Strach z chyb bývá tak silný, že nás paralyzuje. Dokonce i činnosti, které běžně zvládáme, najednou nedokážeme provést. Ve škole to představuje velký problém – často rozhodují jeden nebo dva testy o celé budoucnosti dítěte. Není to absurdní? Nebo spíš děsivé?

A co ve firmách? Tam se to projevuje různě. Bojíme se udělat chybu nebo něco neudělat dokonale, a tak to raději neuděláme vůbec. Nebo hledáme natolik dokonalé řešení, až se v tom úplně ztratíme. Přitom to může být jednodušší: začněme s malými změnami a učme se z každého kroku. Dokonalost nemusí být hned. Přichází postupně – krůček po krůčku.

Chyby jsou cenným zdrojem informací. Pokud změníme svůj přístup a začneme je vnímat jako příležitost k učení, můžeme se z nich poučit mnohem efektivněji. Díky tomu zlepšíme nejen naše pracovní prostředí, ale i způsob, jakým vzděláváme budoucí generace.

Začněme u sebe. Dejme svému týmu prostor chybovat, reflektovat a růst. První krok k lepší firemní kultuře může být právě váš.